Na naší planetě žije v současnosti asi jedna miliarda ovcí. Ročně ovečkám naroste 3, 10 nebo až 18 kg vlny. Právě vlna zahřívá člověka už pár tisíc let a my můžeme říct, že je materiálem minulosti i budoucnosti. Vlna tvoří asi 1,3 % světové produkce textilních vláken a mezi její největší výrobce patří Austrálie, Čína a Nový Zéland. Vedle přírodních vláken z vlny, bavlny, lnu i hedvábí se dnes využívají hlavně vlákna umělá. Roční produkce vlny je asi 2 miliony tun a 60 % z tohoto množství se používá k výrobě oděvů. Především Merino vlna se dnes stala nedílnou součástí šatníku nadšenců venkovních sportů.
Ovečky nás spolehlivě zahřejí
První tkaná vlněná látka zahřála lidi zhruba před šesti tisíci lety, a to na území dnešního Íránu.
Na všeobecném rozšíření hřejivé textilie měly velkou zásluhu hlavně nenáročné ovce. Mohou totiž prospívat kdekoliv, včetně značných nadmořských výšek. Jejich odolnosti si všimli staří Římané a právě díky nim se vlna rozšířila po celém antickém světě. Chovy zakládali Římané ve všech dobytých provinciích – od severní Afriky přes Španělsko až po britské ostrovy. Právě vlna tvořila jednu z nejdůležitějších složek šatníku římských obyvatel. Klasickým oděvem Římanů byla tunika, podobná dlouhé košili, sahající přibližně ke kolenům. Bohatí a svobodní muži nosili tógu - kus vlněné látky, který složili do záhybů a ovinuli okolo těla. A právě Římané si v zimě boty vystlali kožešinou nebo vlnou.
Kolumbus i Medici
Zlatý věk zažívala vlna ve středověku. Na její produkci se specializovala řada evropských měst, centrem obchodu se stalo francouzské Champagne, kde se pořádaly každoroční trhy zaměřené výhradně na vlnu. V Itálii na obchodu s vlnou zbohatly některé významné rody z Janova, Benátek i Florencie, včetně Medicejů.
O významu vlny ve Španělsku svědčí fakt, že se v 16. století mohla jehňata plemena Merino vyvážet pouze s královským souhlasem. Porušení se trestalo smrtí. Právě výnosy obchodu s vlnou pomohly financovat slavné výpravy Kryštofa Kolumba. On a dobyvatel Hernán Cortés se zase zasloužili o to, že ovce našly nový domov také v „Novém světě“.
Předsednictví na křesle z vlny
Hlavním vývozcem surové vlny se nicméně stala Anglie, která své pozice dosáhla promyšlenou politikou. V roce 1377 zakázal král Eduard III. dovoz vlněných produktů na své ostrovy a naopak do Británie povolal vynikající vlámské tkalce, kteří měli místním předat své umění. Už kolem roku 1660 tak vývoz vlněných textilií představoval dvě třetiny anglického zahraničního obchodu. Ostatně sám předseda Sněmovny lordů dodnes usedá na „Woolsack“ – na křeslo vycpané vlnou, symbolizující význam obchodu s tímto materiálem.
Naše české ovečky
Vlnu lidstvo již dlouho používá k výrobě oblečení. Vlněná vlákna můžeme získat z různých zvířat, hlavně tedy z ovcí, koz, velbloudů, lam i králíků. Nejběžnějším typem vlny je u nás ovčí vlna. Vyrábí se z ní příze na pleteniny (svetry, šály, čepice, rukavice) a na velmi teplé, prodyšné, lehké, voděodolné, komfortní tkané vlněné látky. Jejich užitná hodnota závisí na typu vazby nití při tkaní.
Vlněné sukno se díky zefektivnění výroby a také dobrým vlastnostem látky stalo naprosto dominantním vlněným produktem. Vlna se používá na výrobu mnoha druhů oděvů, ve kterých zůstávala nenahraditelná (zimní oblečení a doplňky, vojenské uniformy, pánské obleky). V mnoha evropských zemích se stále udržuje vlnařská tradice a výroba kvalitních vlněných látek. Platí to i pro Česko, byť v mnohem menší míře než dříve.
O rozvoj soukenictví v českých zemích se velkou měrou zasloužil král Přemysl Otakar II., který k nám ve 13. století pozval flanderské soukeníky. V českých zemích se soukeníci zpočátku usadili v Broumově, Litomyšli, Lounech, Českých Budějovicích, Žatci, Jihlavě nebo Jindřichově Hradci. A jihlavské vojenské sukno nebo hradecké sukno opatřené pečetěmi kvality bylo známé i za hranicemi.
Víte, jaká řemesla vznikala v minulosti při výrobě vlněných oděvů?
vlnaři, mykači, krampléři – zpracovávali vlněnou surovinu, stříhali, česali
přadláci a přadleny – předli přízi
soukeníci – tkali vlněná sukna
valchaři – vyráběli valchované sukno
barvíři – barvili příze i látky
mandlíři – škrobili a mandlovali plátno a sukno, aby bylo hladké a lesklé
Víte, čím se v minulosti příze barvila?
Hlavně přírodními barvivy, protože jiná naši předci neznali. V českých zemích to byly především barviva rostlinného původu:
šafrán (žlutá) - pěstoval se u nás už ve 13. století, velice vzácný a drahý
borůvky (modrá)
světlice barvířská (oranžová) – zvaná také saflor nebo planý turecký šafrán
boryt barvířský (modrá) – dnes téměř zapomenutá bylina
duběnky (fialovočerná) – vajíčka a larvy na dubových listech, tvoří také základ pro inkoust
cibule (hnědá)
Výroba vlněné látky
Surovinou pro výrobu vlněné látky je ovčí vlna – ostříhané ovčí rouno. To pak prochází jednotlivými výrobními cykly – vytříděním, čištěním (při kterém se zbavuje všech zbytků a také přebytečného lanolinu). Po praní se musela zamotaná vlna rozvolnit. To se dělo mykáním, krumplováním (česáním) a vazbou do pramenů. Tak se předávala přadlenám a přadlákům, kteří z ní vyráběli přízi v různé tloušťce. Příze se pak obarvila a z ní se pak buď upletlo oblečení nebo utkala látka.
Co znamená Merino?
Téměř v každé výloze a na mnohých textilních štítcích si můžete přečíst název Merino Wool. Víte, co Merino znamená? Je to speciální plemeno ovce domácí ceněné pro svou jemnou vlnu. A jeho název má dva prameny:
Buď pochází ze španělského ovejas merinos, tedy „putující ovce“. Kdy pastevci museli se stádem putovat po celý rok z pastviny na pastvinu
Nebo souvisí se jménem dynastie marockých sultánů Marínovců, odkud se chov těchto ovcí dostal do Španělska. Tam se chov merinových ovcí stal státním monopolem a jejich vývoz byl do roku 1800 přísně zakázán. Přesto se v 18. století podařilo několik jedinců propašovat do Francie, odkud se rozšířily i do Pruska, Rakouska a Británie. V Českých zemích se začalo plemeno Merino chovat za vlády Marie Terezie v 70. letech 18. století.