Nic méně i sám bača se na ovečku Vlnku díval přivřenýma očima, dokonce uvažoval o prodeji ovečky. Ovečka Vlnka byla velmi smutná, cítila se sama, nechtěná a ukřivděná. Nechtěla být na obtíž a dokonce plánovala útěk z farmy, útěk neznámo kam. Tak jako každý rok přišla doba stříhání oveček. Bača opět nahnal ovečky do velké stodoly a Vlnku nechal jako vždy venku. Ovečky se při odchodu do stodoly smály a volaly jedna přes druhou ,, podívejte na ni na špindíru, její vlna není dobrá ani na vytření podlahy“. Ovečka Vlnka stála smutně venku dívajíc se na ostatní. V duchu si říkala “kéž bych měla také tak hezkou vlnu jak ostatní ovečky”. Na čistém nebíčku se začalo smrákat. Obloha se začala velmi rychle zatahovat, přidal se silný déšť s blesky. Ovečky ve stodole se smály až se za břicho popadaly ,, podívejte na ni, Vlnka je špinavá a ještě bude mokrá”. Ovečka Vlnka se neměla kam schovat, ani bača ji nepustil do stodoly a tak mokla a mokla. Silný déšť s větrem její vlnu začal jakoby sprchovat a vítr sfoukával její šedou barvu pryč. Po strašlivé chvilce s trakaři se mraky ve vteřině jako zázrakem rozehnaly.

Vlnka si ničeho nevšimla, jelikož měla očka zavřená jak plakala. Ovečky ve stodole se pomalu otáčely a koulely očima a s úžasem volaly “co se to děje? podívejte se na ni” Vlnčina vlna byla nádherně bílá, bílá jako sníh, div ostatním ovečkám oči nevypadly. Vykouklo sluníčko s jemným vánkem, který naší Vlnce ještě vlnu načechral. Vlnka otevřela oči a nemohla tomu uvěřit, její vlna byla bílá, nejbělejší z celého stáda, opravdu jako čerstvě napadaný sníh a nadýchaná jako peřinka.

Bača, který stříhal ovce se samým úžasem střihl do prstu. Přestal stříhat a honem rychle se běžel podívat z blízka. Vlnku si prohlížel a rukama ji hladil tak, že by ji snad i uhladil. Bača vzal Vlnku a odvedl ji do stodoly za ostatními. Ve stodole byl velký šum a pozdvižení. Vlnka se stala nejkrásnější ovečkou, všichni na ní mohli oči nechat, všechny chtěly být v její blízkosti. Bača rok co rok, stříhá a stříhá. Jedinou ovečku Vlnku nikdy neostříhá. Je tak nádherná, že je mu líto Vlnčinu vlnu mísit mezi ostatní. A tak při každoročním stříhání Vlnka ve stodole pouze svému bačovi pomáhá, aby vše probíhalo jak má. Prochází se s bujnou vlnou po farmě a všechny ostatní ovečky kolem ní, doslova jako holátka se u Vlnky chtějí alespoň ohřát.

Ovečka Vlnka má dobré srdce a tak i přes to vše, všechny ovečky ze stáda ráda ohřívá.

Z celého příběhu plyne několik ponaučení. Neznamená, že když je někdo jiný, tak že je horší. Né každá bouře, která přichází nám ublíží a vždy se jednou přežene, vysvitne sluníčko a bude lépe.