
V našem malebném valašském kraji žil byl bača, který měl velký statek se spoustou kudrnatých oveček. Ve stádu bylo snad tucet huňatých oveček, vypadaly stejně jedna jako druhá. Mezi každodenní činnosti valašských oveček patřilo – dobře se napást na obrovské louce plné čerstvé travičky a mimo jiné ve velké oblibě byla výměna lichotek mezi ovečkami navzájem, jak mají překrásně bílou a hřejivou vlnu.
Vždy jednou za rok bača nahnal všechny ovečky do stodoly a tam jim jejich vlnu stříhal. Všechny ovečky si byly velmi podobné, jak vzhledem, tak i povahou. Po každoročním stříhání vycházely jedna po druhé ze stodoly a pyšně se vždy ohlédly za kupkami vlny, která z nich byla ostříhána.
Jednoho dne do stáda přibyl malý přírůstek – ovečka, která dostala jméno Vlnka. Ovečka Vlnka byla jiná než ostatní. Neuměla se pást ve stádu, naopak byla velmi zvídavá a raději pobíhala sama po všech loukách široko daleko. Při tom všem prozkoumávání se často umazala. Tam hupsla do louže, tam do bláta. Ostatním ovečkám to bylo neznámé a tak se jí začaly posmívat a ukazovat si na ni. Povídalo se o Vlnce jako o nejšpinavější ovečce. Byla pro smích, neměla kamarády a ostatní ovečky se před ní často pyšnily svou bílou, nadýchanou vlnou, která plnila nádherné bačovy přikrývky.